Zájezd na Pelhřimovsko (jak to doopravdy bylo…)

Jarní pouť na Pelhřimovsko

Ve čtvrtek 5. dubna 2018 pořádala Farní charita Vlašim poutní zájezd na Křemešník, do Leskovic a Pacova. Na Křemešníku, kde se ještě před pár týdny lyžovalo, byla pěkná zima.

Není zde pouze poutní místo, ale také outdorové centrum, rozhledna, hotel a sjezdovka. Naše skupina se zaměřila na poutní kostel Nejsvětější trojice. Lidé sem často přichází na mše, ale málo kdo zná historii tohoto místa. Tu nám profesionálním výkladem přiblížil pan Vít Škoda z Matice křemešnické. Je úžasné, kolik úsilí dokázal tento spolek pro záchranu a obnovu tohoto místa vykonat. Po prohlídce jsme se zúčastnili mše svaté. Tu pro nás přijel celebrovat P. Kábele z čechtické farnosti. Protože jsme sebou měli opět naší termoskovou kávu a čaj, mohli jsme ho pozvat na krátké setkání s poutníky.

Po rychlém občerstvení se jelo na další plánovanou zastávku. Byla jím obec Leskovice. Zde se na skonku II. světové války stala tragédie. Došlo k vypálení 31 domů z 49 v obci.  25 osob bylo zavražděno nacisty. Měli jsme to štěstí, že nám o události vyprávěly dvě přímé pamětnice.

Starší z nich, paní Peňázové, bylo v té době 15 let. Díky své znalosti němčiny dokázala zachránit maminku i sebe před zastřelením. Bohužel také byla ta, která musela procházet vypálenou obcí a tlumočit německým lékařům, kteří přišli do Leskovic poskytnout první pomoc. Říká, že pohled na doutnající domy a ohořelá těla svých spoluobčanů i kamarádů bude mít nadosmrti před očima.

Druhou průvodkyní byla paní Holakovská. Té byly v době tragédie čtyři roky. I přes velice nízký věk si pamatuje tu beznaděj, když v dešti seděla na oloupané kládě v lese s ostatními, kterým se z Leskovic podařilo utéct. Do lesa ji odnesl jeden ze sousedů. Její rodiče přežili díky úkrytu v jámě na hašení vápna. Z ní na vlastní oči viděli popravu svého souseda. Následně se ukryli ve svém chlévě zahrabáni do vrstvy hnoje. Tam přečkali do druhé dne odpoledne, dokud neuslyšeli češtinu z úst hasičů z Pacova. Pro nás jako posluchače to byl opravdu hluboký zážitek. Škoda, že přestože jsou Leskovice od Vlašimi vzdáleny pouze 50 km, mnoho lidí o tragédii neví. A mladá generace se o tuto nedávnou historii nezajímá.

Předposlední zastávkou byl hřbitov německých válečných zajatců. Zde jsme byli bez průvodce, vybaveni pouze informacemi z internetu. Byli jsme tedy moc rádi, že jsme měli mezi sebou zkušeného poutníka, pana Zdeňka Veselého z Čechtic. Ten, vzhledem k tomu, že v Pacově dvacet let pracoval a také zde žili jeho příbuzní, měl upřesňující informace. Zajatecký tábor zde vznikl po druhé světové válce. V některých pramenech se mluví až o 90 tis. zajatců. Měli své vlastní velení. Vojáci byli odtud nakládáni na vlaky a postupně deportováni do Ruska, kde se podíleli na obnově Stalingradu a dalších oblastí.  Na zdejším lesním hřbitůvku leží pouze ti, kteří podlehli epidemii tyfu. Z Ruska se němečtí vojáci vrátili pouze v počtu několika tisíc a to až v roce 1954 po mezinárodní intervenci.

Poslední zastávkou byl společný pozdní oběd v hotelu Na Panské.  Ten se nachází na náměstí v Pacově. Na cestu domů jsme se posilnili řízkem nebo moravským vrabcem. Obojí se kuchařkám moc povedlo. Paní majitelka, přestože zákusky nevedou, zajistila z místní cukrárny věnečky, které byly sladkou tečkou za pěkně prožitým dnem.

A poslední kilometry cesty nám zpříjemnil pan Mgr. Jiří Říha. Jeho znalosti o místních spisovatelích, básnících a třeba i šlechticích, jsou nepřeberné. Byl to skvělý zážitek.

Za FCH Vlašim  Daniela Laloučková


This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>