(vytvořeno pro NOC KOSTELŮ 2011)
Vážení přátelé, sestry a bratři,
vítáme Vás v kostele sv. Petra a Pavla v Borovnici. Připojili jsme se k akci NOC KOSTELŮ, která probíhá v několik zemích Evropy. V Česku se kostelů zapojilo několik set. Na našem okrese probíhá akce celkem v sedmi kostelech.
Začneme prohlídkou interiéru kostela, potom se ještě můžete podívat na kůr k varhanám a dokonce do věže ke zvonům, kde se Vás ujmou pan Holejšovský a pan Martínek.
Nejprve velmi krátce z historie farnosti: Borovnický kostel, zasvěcený sv. apoštolům Petru a Pavlu, připomíná se již r. 1350 jakožto farní. Z té doby jsou i kostely v Čechticích, na Zhoři a v Jeníkově. Křivsoudovský je ještě starší.
V 16. století byl tento kostel opatřen faráři pod obojí, z nichž poslední opustil faru r. 1624. Osiřelá osada byla spravována farářem křivsoudovským, od r. 1725 čechtickým. R. 1785 byla v Borovnici zřízena lokálie (sídlo kněze), kterou nově vystavěl náboženský fond (založený z jmění klášterů, zrušených císařem Josefem II.). Fond měl nad kostelem i nad lokálií patronát a staral se i o obživu duchovního – lokálisty.
R. 1858 byla lokálie povýšena na faru. Původní starobylý kostel zchátral tak, že se r. 1843 sesul jeho štít a bylo nutno jej rozebrat. Po dlouhých přípravách teprve roku 1854 byl položen základní kámen k nynějšímu chrámu Páně, který byl 13. listopadu 1859 vysvěcen. Předloni jsme slavili 150. výročí.
Kostel byl staven na náklad Matice náboženské (=výše zmíněného fondu) „s věží za 36.000 zl. … v čemž osadníci ruční a potažní práci v nátuře konali.“
Je postaven ve stylu novogotickém s některými byzantskými a románskými prvky. Jedná se o cihlovou stavbu mimořádně velkého rozměru, největší široko daleko. Větší kostel je v regionu pouze v Želivi. Často se lidé ptají, proč v tak malé vesnici je tak velký kostel. Legenda o záměně této Borovnice s jinou je sice hezká, ale nanejvýš nepravděpodobná. Borovnic je celkem 5. Další jsou u Trutnova, Rychnova, Žďáru a Českých Budějovic.
Kde jinde zahájit prohlídku kostela než v presbytáři? Srdcem kostela je hlavní oltář se svatostánkem. Podobně jako většina vybavení kostela pochází z přelomu 19. a 20. století. Nyní po dobu velikonoční, která trvá po dobu 6 týdnů od slavnosti Zmrtvýchvstání, je na svatostánku soška Vítězného Krista.
Oltářní obraz představuje svaté Petra a Pavla, patrony tohoto kostela. Symboly (atributy) sv. Petra jsou klíče, sv. Pavel drží meč, nástroj svého umučení.
Na stupních po bocích oltáře jsou čtyři čeští svatí – sv. Jan Nepomucký, asi nejznámější Čech ve světě, sv. Prokop (Sázavský opat) a další dva svatí.
Kazatelna je též z doby po vysvěcení kostela, tedy pravděpodobně z 2. poloviny 19. století. Mobiliář (obětní stůl, ambon – pultík na čtení, sedes – křeslo pro kněze) jsou z roku 1990, kdy proběhla rekonstrukce kostela. Z té doby je i výmalba kostela, na které mohou zaujmout nápis na klenbě „Já jsem s vámi …“ a imitace mramoru (tzv. „Benátský štuk) na sloupech. Není bez zajímavosti, že jednou z přísad bylo i pivo.
Nejvýznamnějším obrazem z hlediska historického je pravděpodobně Nanebevzetí Panny Marie v levé části kněžiště (presbytáře). Malba je nejstarší v kostele, má barokní rysy a zobrazuje Pannu Marii Klokotskou.
Malířem obrazu svatého Václava a Panny Marie Růžencové je Václav Vysekal, kutnohorský malíř z rozvětvené malířské rodiny. Maloval mnoho oltářních obrazů hlavně na Kutnohorsku a Kolínsku. Slavnějšími byli jeho příbuzní Eduard (1890 Kutná Hora – 1939 Los Angeles), František (1882 – 1947), Hynek (1867 – 1938) a Jan (1854 – 1926).
Za zmínku stojí i dlažba presbytáře, která je zhotovena z mramoru z Chorvatského ostrova Brač. Stejný mramor byl použit i na budově Bílého domu.
Na stěnách lodě kostela je 14 zastavení křížové cesty, také pravděpodobně z konce 19. století.
Celkem 3 boční oltáře slouží příležitostně k pobožnostem nebo k soukromé modlitbě. Na levé straně je boční oltář se svatým Václavem, na pravém jsou umístěny sochy Panny Marie, svatého Josefa a svatého Jana Křtitele.
Ve středu kostela je boční oltář Panny Marie Růžencové se svatým Dominikem a svatou Klárou. A naproti socha svaté Anny, matky Panny Marie.
Na malém obraze je španělský svatý Alois z Gonzagy.
Pro slavení svátostí jsou určeny mimo jiné mramorová křtitelnice a dvě zpovědnice v zadní části kostela. Při stěně kostela je deponována mřížka, která do liturgické reformy po roce 1960 oddělovala presbytář od lodi.
Pod kůrem, na který se vystupuje po točitém schodišti, je Boží hrob, místo k rozjímání nad Kristovým utrpením. Za zmínku stojí i několik sošek, které mají hodnotu hlavně náboženskou a blahopřání papeže Benedikta XVI. ke 150. výročí založení kostela.
Krátce k varhanám. Jsou dvoumanuálové, výrobcem byl Antonín Mölzer z Kutné Hory.
Zvony jsou z roku 1991. Jmenují se: Svatá Trojice a Panna Maria. Byly odlity v Brodku u Přerova firmou Dytrychová a dohromady váží přesně 1 tunu. V Božím hrobě můžete vidět zlomené srdce jednoho z nich, které bylo předloni vyměněno.
Více podrobností a zajímavostí z historie kostela můžete vidět na panelech naší výstavky. Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám příjemný zbytek večera.