Jizbice u Čechtic – historické poznámky

Historických informací o Jizbici v archivech a odborné literatuře je jen málo a jsou stručné. Nejstarší zápisy mluví o Jizbici vždy spolu se Zhoří. O farním kostele ve Zhoři je zmínka již v roce 1350.

V zápisech Desk zemských v 16. století se Jizbice uvádí jako součást čechtického a křivsoudovského panství.

Ze soupisu pozemků po Třicetileté válce – z t.zv. Berní ruly (kolem roku 1650) se dozvídáme, že v Jizbici žili 2 rolníci:

Petr Vaukat – obhospodařoval 36 strychů polí (asi 10 ha) a choval: 1 koně, 3 voly,
4 krávy, 5 jalovic, 3 ovce, 4 svině.

Matouš Štěpánek – obhospodařoval 15 strychů polí (asi 4 ha) a choval: 2 voly,
2 krávy, 3 jalovice, 1 ovci, 1 svini.

Obě hospodářství byla hodnocena jako dobrá, to znamená, že Třicetiletá válka se této zapadlé osadě úplně vyhnula.

V 1. pol. 18. století ves užívala vrchnost a vznikl zde dvůr obdělávající 70 strychů (asi 20 ha) polí a pastvin. Koncem 18. století měla Jizbice spolu se Zhoří
4 domy.

Od roku 1847 je v Pozemkové knize zapsáno vlastnictví jizbických pozemků na rod Auerspergů ze Žlebů – Čeněk Karel Auersperg – na meznících bývalých aušperských pozemků se dosud nachází monogram K. A. V té době má Jizbice spolu se Zhoří už 20 domů a žije tam 135 obyvatel. Dvůr v Jizbici byl zčásti rozprodán a některé pozemky se začaly zalesňovat. V zalesňování se pokračovalo. Poslední pole patřící k jizbickému dvoru byla mezi Zhoří a Pálčicemi. Paní Antonie Kletečková z Pálči, rozená Holečková (narozená v roce 1891) vyprávěla, že při cestě ze školy ze Zhoře do Pálči vídala volská spřežení s čeledíny z jizbického statku, jak jedno spřežení za druhým oralo pole mezi Pálčicemi a Zhoří. Paní Kletečková chodila do školy do 12-ti let. Muselo to tedy být kolem roku 1900. Pak teprve i tato pole byla zalesňována. Současný vzrostlý les v této lokalitě je tedy prvním lesem na bývalých polích.

Za 1. republiky a před 2. světovou válkou v Jizbici bydlely už jen 3 rodiny:

hajný – p. Škrabánek, druhý hajný pan Rychtář a menší rolník pan Kučera. Kučerovi prodali chalupu ještě před válkou rodině Dojavově. Ve fořtovně, postavené o samotě asi 1 km od vsi u původní cesty do Čechtic, bydlel fořt – pan Cajdler. Po válce se odstěhovali Dojavovi, Rychtářovi i Cajdlerovi a hajný pan Škrabánek pak bydlel ve fořtovně.

V roce 1945 – podle presidentského dekretu přešel majetek jizbického dvora – v té době už to byly téměř samé lesy – na československý stát – Československé státní lesy.

V roce 1949 vznikl Lesní závod Vlašim a Polesí Jizbice.

Prvním jizbickým fořtem po této změně byl pan Melichar z Louňovic. Fořtovna se zatím opravovala. Dalším vedoucím polesí Jizbice se stal pan Pavel Zimmermann, který již bydlel ve fořtovně od roku 1962. Po něm od roku 1974 spravoval polesí pan Korba. Ten zde měl jen kancelář.

Fořtovna je nyní prodána, jizbické polesí zaniklo a na místě zapadlé vesničky je rekreační středisko. Ze staré Jizbice zbyl jen veliký sklep bývalého dvora a kaplička, kterou Lesy České republiky v roce 2005 zachránily před úplnou zkázou. Zhořská farnost provedla její vnitřní výzdobu a čechtický duchovní správce
P. Zdislaw Ciesielski ji dne 20. 5. 2007 znovu požehnal.

Comments are closed.